„Je-li věčný návrat nejtěžším břemenem, pak se mohou naše životy jevit na jeho pozadí ve vší nádherné lehkosti. Ale je tíha opravdu hrozná a lehkost nádherná? Nejtěžší břemeno nás drtí, klesáme pod ním, tiskne nás k zemi. Ale v milostné poezii všech věků žena touží být zatížena břemenem mužova těla. Nejtěžší břemeno je tedy zároveň obrazem nejintenzivnějšího naplnění života. Čím je břemeno těžší, tím je náš život blíž zemi, tím je skutečnější a pravdivější. Naproti tomu absolutní nepřítomnost břemene způsobuje, že se člověk stává lehčí než vzduch, vzlétá do výše, vzdaluje se zemí, pozemskému bytí, stává se jen napůl skutečný a jeho pohyby jsou stejně svobodné jako bezvýznamné. Co si tedy máme zvolit? Tíhu nebo lehkost?“

 0

 

Neznesiteľná ľahkosť bytia síce vôbec nie je ľúbostný román, no pritom je to jedna z najzaľúbenejších kníh vôbec. Nie je to ani filozofický román, i keď obsahuje tie najhlbšie myšlienky. Nie je to vlastne ani kniha o komunizme, napriek tomu, že podáva úplne prostý obraz komunizmu. A ak si myslíte, že vás sa netýka budete prekvapení. Možno sa netýka života okolo vás, tak ako ho poznáte. Možno sa netýka vašich emócií a prežívania, ktoré tak dobre poznáte. Týka sa však vašich milovaných, vašej duše, vášho života, tak ako ste ho možno nikdy nechceli poznať. Príbeh, ktorý je o milostných vzťahoch, o milostných geometrických útvaroch. O trojuholníku, štvoruholníku či päťuholníku. Je o sexe, a napriek tomu to erotická kniha nie je. Je o milovaní, ale Steelovú nečakajte.

 „Člověk nikdy nemůže vědět, co má chtít, protože žije jen jeden život a nemůže ho nijak porovnávat se svými předchozími životy, ani ho opravit v následujících životech. Je lepší být s Terezou anebo zůstat sám? Neexistuje žádná možnost ověřit, které rozhodnutí je lepší, protože neexistuje žádné srovnání. Člověk žije všechno hned napoprvé a bez přípravy. Jako kdyby herec hrál představení bez jakékoli zkoušky. Ale za co může život stát, je-li první zkouška na život už životem samým? Život se proto vždycky podobá skice. Ale ani skica není přesné slovo, protože skica je vždycky náčrtem něčeho, přípravou na obraz, kdežto skica, již je náš život, je skicou k ničemu, náčrtem bez obrazu. „Einmal ist keinmal“, říká si Tomáš německé úsloví. Co se uděje jen jednou, jako by se nestalo nikdy. Smí-li člověk žít jen jeden život, je to jako by nežil vůbec.

 

nlbJe to kniha o hľadaní všetkého, čo chceme v živote poznať. Čo si chceme privlastniť, dosiahnuť a nestratiť. O otázkach, ktoré sa nepatrí pýtať. Ktoré nepatria do spoločnosti, pretože nepotvrdzujú konformitu. Kniha, ktorá nenecháva otázky nezodpovedané, ale rovno odpovedá spôsobom, ktorý vyvoláva deviácie. Odchýlky, odklony od toho, čo obyčajne považujeme za prijateľné normy spôsobu života, milovania, sexovania, spôsobu akým zapadáme do sveta.

 „Tomáš si říkal: milovat se ženou a spát se ženou jsou dvě vášně nejen rozdílné, ale téměř protikladné. Láska se neprojevuje touhou po milování (tato touha se vztahuje na nespočetné množství žen), ale touhou po společném spánku (tato touha se vztahuje jen k jediné ženě).“

 

„Pak pro něj hledali jméno. Tomáš chtěl, aby bylo i podle jména jasné, že pes patří Tereze a vzpomněl si na knihu, kterou tiskla pod paži, když přijela neohlášena do Prahy. Navrhl, aby štěněti říkali Tolstoj.

„Nemůže to být Tolstoj,“ namítala Tereza, „protože je to holčička. Může to být Anna Karenina.“

„Nemůže to být Anna Karenina, protože takovou legrační držku nemůže mít žádná žena,“ řekl Tomáš. „Je to spíš Karenin. Ano, Karenin. Přesně tak jsem si ho představoval.“

„Ale nenaruší to její sexualitu, když jí budeme říkat Karenin?“

„Je možné,“ říkal Tomáš, „že fena, kterou její páni oslovuji ustavičně jako psa, bude mít lesbické sklony.“

Tomášova slova se podivně vyplnila. I když obvykle feny lnou více k pánům než ke svým paním, u Karenina to bylo naopak. Rozhodl se být zamilován do Terezy. Tomáš mu byl za to vděčný. Hladil ho po hlavě a říkal mu:

„Děláš to dobře, Karenine. Přesně tohle jsem po tobě chtěl. Když na ni nestačím já sám, musíš mi pomoci.“

Neznesiteľná ľahkosť bytia je ťažká kniha, nečakajte klasický román na jedno prečítanie.  Nemôžete ňou len tak povrchne preletieť, nedovolí vám to. A vlastne môžete to skúsiť – prebehnúť len tak po jej povrchu – prečítať ju len tak očami, sklamanie, nepochopenie a možno i rozčarovanie bude práve to, čo vo vás pravdepodobne zanechá. Ak nemáte tu a teraz potrebnú trpezlivosť, či potrebný čas preniknúť pod povrch – do hĺbky toho, čo nám Kundera v jeho príbehu rozohráva – radšej ešte počkajte na tú správnu chvíľu, na tú správnu náhodu, ktorá vás ku nej privedie, uvidíte bude stáť za to.

„Jejich slovníky se k sobě stydlivě a zvolna přibližovaly jako velice nesmělí milenci a hudba každého z nich se začala prolínat s hudbou toho druhého.“

nl

 

 

„Před sedmi lety se v nemocnici Terezina města objevil náhodou obtížný případ mozkové nemoci, kvůli němuž pozvali Tomášova primáře k rychlé konzultaci. Ale primář měl náhodou ischias, nemohl se hýbat, a poslal do venkovské nemocnice místo sebe Tomáše. Ve městě bylo pět hotelů, ale Tomáš padl náhodou právě na ten, kde byla zaměstnána Tereza. Náhodou mu zbylo před odjezdem vlaku trochu volného času, aby si šel sednout do restaurace. Tereza měla náhodou službu a obsluhovala náhodou Tomášův stůl. Bylo zapotřebí šesti náhod, aby dostrkaly Tomáše k Tereze, jako by se mu samotnému k ní nechtělo. Vrátil se do Čech kvůli ní. Rozhodnutí tak osudové se opíralo o lásku tak nahodilou, že by vůbec neexistovala, kdyby jeho šéf nebyl dostal před sedmi lety ischias. A ta žena, to ztělesněni absolutní náhody, leží teď vedle něho a dýchá hluboce ze spánku.“

Neznesiteľná ľahkosť bytia je kniha neskutočne nadčasová, môžete si ju prečítať dnes, zajtra i o niekoľko rokov, a verte mi, že myšlienky v nej nestratia nič na svojej aktuálnosti. Je to kniha, ktorá vám môže pomôcť odhaliť vaše skutočné túžby, vášne, sny, vaše skryté JA. Môže vám pomôcť naučiť sa pracovať s pocitmi z rozhodnutí, ktoré nepatria medzi tie jednoduché, no urobiť ich musíte.

„Člověk, veden smyslem pro krásu, promění náhodilou událost v motív, který už zůstane ve skladbě jeho života.“

Tak ako je to vlastne s toľko skloňovanou ľahkosťou bytia? Odpoveď nechám na každého z vás milí priatelia a za mňa to poviem takto: „ak ľahkosť bytia tak i so zodpovednosťou, ktorú so sebou prináša“.

9739f2b798a34f47

  • NÁLEPKY
  • k
ZDIEĽAŤ